Časy, kdy se na jaře a na podzim v zahradách dělaly ohně, které zlikvidovaly vše, co jsme potřebovali ze zahrady odstranit, jsou dávno pryč. Zvyk, který otravoval sousedy, často se stával příčinou lokálních požárů a připravoval nás o hmotu, kterou můžeme využít velice přínosným způsobem, už je skoro ve všech českých lokalitách přímo zakázaný místními vyhláškami. Téměř ze všeho, co končilo v hromadě popela se dá vyrobit kompost, a to během několika měsíců.

Některé lokality vyšli obyvatelům vstříc a založili obecní kompostárny, kam obyvatelé můžou odkládat zpracovatelný materiál a za symbolickou cenu si pořizovat do svých zahrad tolik potřebný kompost. V takto velkých a profesionálně vedených kompostárnách se odpad zpracovává díky vysokým teplotám a řízenému provětrávání mnohem dokonaleji než v domácích podmínkách. Kdo nemá tuto možnost, musí si vystačit s domácím kompostérem na zahradě.

Kompostér si můžeme vyrobit anebo si ho rovnou koupit z recyklovaného plastu. Hotový kompostér má tu výhodu, že biomasa v něm uložená je chráněná před nepříznivými vlivy počasí. Během dlouhých dešťů dochází v doma vyrobených kompostérech, které jsou většinou odkryté, k vyplavování užitečných živin a naopak, v suchém období dochází k vysychání a ke zpomalení procesů vedoucích k tvorbě kompostu.

Pro získání kvalitního kompostu můžeme do kompostéru přidat skoro všechny organické odpady z domácnosti, ze zahrady a ze dvora.

Z kuchyně se do kompostu hodí kávová sedlina, čajové sáčky, rozdrcené skořápky z vajec, slupky z ovoce a zeleniny, papírové kapesníčky a v menší míře i zbytky vařeného jídla, které je dobré kombinovat s větším množstvím suchého materiálu.

Ze zahrady lze využít posekanou trávu, listí, seno, plevel, piliny, dřevní štěpku, různou hlínu, popel ze dřeva.

Celý proces kompostování se urychlí, pokud použijeme přípravek přímo určený k zrychlení kompostování, který je složený z mikrobiologických kultur a enzymů, které ekologicky rozkládají odpad rostlinného původu.

Do kompostu nepatří chemicky ošetřený materiál (zbytky natřeného dřeva, slupky tropického ovoce). Kompostér má mít zajištěný kontakt s půdou ve spodní části a měl by být ve stínů a s možností občasného zavlažování.

Důležité je, že si ho můžeme sami vypěstovat na zahrádce. Kvete od května do září. Vyskytuje se v přírodě na úhorech, pustých místech, na polích mezi obilím, a to v celé Evropě a Asii. A jak to bývá, byl zavlečen i do ostatních světadílů. A i tam se hojně pěstuje k léčebným a průmyslovým účelům.

Sběr a sušení

Sbírají se celé nepoškozené květy, mohou být bez stopek nebo i se stopkou délky do 2 cm. Trhají se na počátku rozkvětu a rychle se suší ve stínu. Proč ve stínu? Sušení na slunci totiž znehodnocuje jakost drogy. Pěstovaný heřmánek se sklízí speciálními hřebeny.

Účinky

Jeho hojivé a protikřečové vlastnosti jsou známé od nejstarších dob. V celé historii se užíval snad proti všem nemocem, a to jak vnitřně, tak i zevně. Ale nejen to, používal se i k odbarvování vlasů a také se dodnes využívá jako přísada do kosmetických přípravků.

Použití v léčitelství

Heřmánkový čaj se i v současnosti běžně používá vnitřně při zažívacích potížích, při akutních i chronických katarech žaludku a střev. Zevně se využije k obkladům, výplachům i jako kloktadlo, jako výplach je užitečný pro unavené oči. Je zkrátka potřebný všude tam, kde může najít uplatnění pro svůj nejen protizánětlivý, ale také i uklidňující a hojivý účinek. Vedlejší účinky při podávání v normálních dávkách nebylo zjištěné a může se tedy užívat dlouhodobě. Ale pozor, nedoporučuje se však soustavně podávat odvar malým dětem, protože může příliš ztlumit funkci vyvíjejících se zažívacích orgánů. Tato bylinka může pomoci ženám při bolestivé menstruaci a při zánětech močových cest. A pokud večer vypijete před spaním čaj s touto bylinkou a zkombinujete ji s meduňkou, pomůže vám usnout a budete spát klidně až do rána.

Je zde možnost záměny s jinou rostlinou?

Ano, mohl by se zaměnit s podobným heřmánkem nepravým a některými druhy rmenů. Ale ten pravý heřmánek má typicky příjemnou vůni a vždy duté lůžko.