Využijte prostor na maximum

Tento typ pozemku je v současnosti hodně oblíbený a když si jej chceme pořídit či pronajmout, tak to není jen tak, protože na řadě místech se čekání pořadníky. Už to není o tom, že by tu byli především senioři, protože nyní mají zájem o pěstitelství a podobně i mladí lidé. Přeci jen pro člověka je příroda přirozená a nepřežil by bez ní. Řadu lidí naplňuje, když můžou pečovat o svůj zákon a ke konci sezóny sklidit úrodu, kterou si vychutnají

I když cena za zahradu nebývá úplně nízká, tak následek už si ji můžeme stále užívat a nikdo nám nebude mluvit do toho, co tu můžeme dělat. Výhoda těchto pozemků je rozhodně úrodná půda, na které můžeme pěstovat všemožné plodiny a okrasné rostliny. Samozřejmě bychom měli vybírat podle podmínek, které na daném místě jsou. Dále by tu nemělo chybět místo, kde si můžeme odpočinout, protože tento pozemek je k tomu ideální. Jsme v příjemném prostředí na čerstvém vzduchu.

Plánujete

Pokud se chystáte založit si podle sebe novou zahradu, nebo se chcete vrhnout do oživení staré, tak je potřeba mít celý proces promyšlený, aby výsledek stal opravdu za to. Klidně se podívejte na nějaké moderní realizace, abyste měli inspiraci a viděli, čeho všeho lze dosáhnout. V první řadě je potřeba změřit si základní rozměry a na plánek zanášet jednotlivé prvky. Není to až tak snadné, protože každá rostlina něco potřebuje, aby se jí dařilo.

Také tu musíme pracovat se Sluncem, protože takové vysoké túje by nám mohli zastínit záhonek s rostlinami. Také záleží na tom, jakou máte představu a finanční rozpočet. Pokud se má jednat o rozsáhlý projekt, tak si klidně nechte udělat návrh od zahradního architekta, podle kterého budete provádět celou realizaci. Máme potom jistotu, že při správné péči se naší zahradě bude dařit. Nemusíte se bát, že by nešla přepravovat zahrada ve svahu, jen to chce zvolit správné řešení.

Jak na snadné množení

Chceme-li u trvalek zachovat jejich typické vlastnosti, především tvar, velikost a barvu květů, musíme je rozmnožovat vegetativním způsobem.

• Nejsnadnější je dělení trsů. V březnu až květnu dělíme druhy, které později raší a kvetou v létě a na podzim a rostliny citlivé ne jarní mrazíky. Druhy kvetoucí brzy zjara dělíme koncem srpna a v září, v teplých letech můžeme i v říjnu. Rostliny, které mají rády stín, množíme většinou po odkvětu. Rostlinu rozdělíme nejlépe tak, že ji opatrně vyzvedneme rýčem ze země a rozdělíme ji na požadovaný počet kusů. Jednotlivé části musí mít dostatek kořenů a nejméně 1 vegetační pupen. Pokud má rostlina v období dělení zelenou nadzemní část, zkrátíme ji o polovinu, aby lépe zakořenila. Zkracují se i příliš dlouhé a poškozené kořeny.

• Ve větším množství lze trvalky namnožit z rostlinných řízků. Pro tento způsob jsou vhodné jen mladé výhonky, které snadno zakoření. Na jaře se řízkují trvalky kvetoucí v létě a na podzim. V létě řízkujeme rostliny kvetoucí na jaře, kterým po odkvětu narůstají mladé výhony. U velkých trvalek uřízneme nezdřevnatělý řízek v délce asi 8 cm těsně pod listem, který odstraníme. Další dva nad ním zkrátíme na polovinu a zasadíme 4 cm hluboko do připravené zeminy (nejlépe směs rašeliny a písku) v truhlíku. Řízky z drobnějších trvalek děláme kratší, stačí 4 cm. Nádoby s řízky necháme pod průhlednou fólií přes měsíc, aby se vytvořil kořenový systém. Tomu pomůžeme stimulátorem.

Pěstování rostlin ze semen

Semeny se rozmnožují druhy, kde si nové semenáče zachovávají své původní vlastnosti mateřské rostliny anebo rostliny s kulovitým kořenem, který nejde dělit. Trvalky klíčící pomalu vyséváme v únoru a březnu do truhlíků a misek do lehčí hlíny, určené přímo pro výsev. Semena zasypeme tenkou vrstvou zeminy, hodně drobná semínka jen zatlačíme do substrátu a vlhčíme. Jakmile nám rostlinky vzejdou, a kromě děložních lístků vyraší dva pravé lístky, přepichujeme je do sadbových nádob. Některé druhy nesnáší přesazování malých sazenic, a tak je vyséváme přímo na záhon.

Časy, kdy se na jaře a na podzim v zahradách dělaly ohně, které zlikvidovaly vše, co jsme potřebovali ze zahrady odstranit, jsou dávno pryč. Zvyk, který otravoval sousedy, často se stával příčinou lokálních požárů a připravoval nás o hmotu, kterou můžeme využít velice přínosným způsobem, už je skoro ve všech českých lokalitách přímo zakázaný místními vyhláškami. Téměř ze všeho, co končilo v hromadě popela se dá vyrobit kompost, a to během několika měsíců.

Některé lokality vyšli obyvatelům vstříc a založili obecní kompostárny, kam obyvatelé můžou odkládat zpracovatelný materiál a za symbolickou cenu si pořizovat do svých zahrad tolik potřebný kompost. V takto velkých a profesionálně vedených kompostárnách se odpad zpracovává díky vysokým teplotám a řízenému provětrávání mnohem dokonaleji než v domácích podmínkách. Kdo nemá tuto možnost, musí si vystačit s domácím kompostérem na zahradě.

Kompostér si můžeme vyrobit anebo si ho rovnou koupit z recyklovaného plastu. Hotový kompostér má tu výhodu, že biomasa v něm uložená je chráněná před nepříznivými vlivy počasí. Během dlouhých dešťů dochází v doma vyrobených kompostérech, které jsou většinou odkryté, k vyplavování užitečných živin a naopak, v suchém období dochází k vysychání a ke zpomalení procesů vedoucích k tvorbě kompostu.

Pro získání kvalitního kompostu můžeme do kompostéru přidat skoro všechny organické odpady z domácnosti, ze zahrady a ze dvora.

Z kuchyně se do kompostu hodí kávová sedlina, čajové sáčky, rozdrcené skořápky z vajec, slupky z ovoce a zeleniny, papírové kapesníčky a v menší míře i zbytky vařeného jídla, které je dobré kombinovat s větším množstvím suchého materiálu.

Ze zahrady lze využít posekanou trávu, listí, seno, plevel, piliny, dřevní štěpku, různou hlínu, popel ze dřeva.

Celý proces kompostování se urychlí, pokud použijeme přípravek přímo určený k zrychlení kompostování, který je složený z mikrobiologických kultur a enzymů, které ekologicky rozkládají odpad rostlinného původu.

Do kompostu nepatří chemicky ošetřený materiál (zbytky natřeného dřeva, slupky tropického ovoce). Kompostér má mít zajištěný kontakt s půdou ve spodní části a měl by být ve stínů a s možností občasného zavlažování.

Důležité je, že si ho můžeme sami vypěstovat na zahrádce. Kvete od května do září. Vyskytuje se v přírodě na úhorech, pustých místech, na polích mezi obilím, a to v celé Evropě a Asii. A jak to bývá, byl zavlečen i do ostatních světadílů. A i tam se hojně pěstuje k léčebným a průmyslovým účelům.

Sběr a sušení

Sbírají se celé nepoškozené květy, mohou být bez stopek nebo i se stopkou délky do 2 cm. Trhají se na počátku rozkvětu a rychle se suší ve stínu. Proč ve stínu? Sušení na slunci totiž znehodnocuje jakost drogy. Pěstovaný heřmánek se sklízí speciálními hřebeny.

Účinky

Jeho hojivé a protikřečové vlastnosti jsou známé od nejstarších dob. V celé historii se užíval snad proti všem nemocem, a to jak vnitřně, tak i zevně. Ale nejen to, používal se i k odbarvování vlasů a také se dodnes využívá jako přísada do kosmetických přípravků.

Použití v léčitelství

Heřmánkový čaj se i v současnosti běžně používá vnitřně při zažívacích potížích, při akutních i chronických katarech žaludku a střev. Zevně se využije k obkladům, výplachům i jako kloktadlo, jako výplach je užitečný pro unavené oči. Je zkrátka potřebný všude tam, kde může najít uplatnění pro svůj nejen protizánětlivý, ale také i uklidňující a hojivý účinek. Vedlejší účinky při podávání v normálních dávkách nebylo zjištěné a může se tedy užívat dlouhodobě. Ale pozor, nedoporučuje se však soustavně podávat odvar malým dětem, protože může příliš ztlumit funkci vyvíjejících se zažívacích orgánů. Tato bylinka může pomoci ženám při bolestivé menstruaci a při zánětech močových cest. A pokud večer vypijete před spaním čaj s touto bylinkou a zkombinujete ji s meduňkou, pomůže vám usnout a budete spát klidně až do rána.

Je zde možnost záměny s jinou rostlinou?

Ano, mohl by se zaměnit s podobným heřmánkem nepravým a některými druhy rmenů. Ale ten pravý heřmánek má typicky příjemnou vůni a vždy duté lůžko.