Ztracený mobil

Pamatuji si, když jsem jela s kamarádem do Brna. Měl to být náš první velký výlet. V té době mi bylo šestnáct let a taky mi to dalo opravdu velkou námahu přemluvit moje rodiče, aby mě s kamarádem pustili vlakem do Brna. Byla to docela od nás dálka, celkem devadesát kilometrů. Rodiče jsem přemlouvala čtyři dny, až nakonec rodiče povolili. Byla jsem opravdu ráda. Naštěstí jsem měla kvalitní mobilní telefon, na který mi rodiče mohli každou chvilku volat. A jak řekli, tak taky udělali. Cesta vlakem do Brna trvala hodinu a tři čtvrtě. A během té doby mi tři krát rodiče volali. A někdy mi to přišlo úplně zbytečně a já jsem se před kamarádem styděla, že mi rodiče stále tak velice často volají. Potom jsem si řekla, že se vypnu na mobilním telefonu zvuky. A udělala jsem tak. A vůbec mi to nevadilo, když mi potom blikal mobilní telefon. A dala jsem na něj noviny a bylo to.

Mobil si už hlídám lépe.

Jenomže tohle byla asi největší chyba, kterou jsem ten den mohla udělat. Anebo největší chyba v tomto měsíci. Protože když jsme potom s kamarádem vystupovali z vlaku, tak jsem samozřejmě mobilní telefon nechala pod těmi novinami ve vlaku. Samozřejmě, že jsem tam mobilní telefon nechala a vůbec jsem si na něj nevzpomněla.

Přítel mi s hledáním mobilu pomohl.

Vzpomněla jsem si na něj, když už jsem byla asi dvacet sekund venku. Jenomže bohužel když jsem se potom vrátila do kupéčka ve vlaku, tak tam nebyl ani mobil ani noviny a ani mobil, jak jinak. Mobilní telefon jsem měla pouze tři měsíce a byl skoro nový. Ani nevíte, jak nadávali potom moji rodiče, když jsem jim řekla, že mi někdo ukradl mobilní telefon ve vlaku. Opravdu už tuhle situaci bych nechtěla nikdy zažít, protože to velice deprimující a smutná událost. Nenos se vám už taky něco podobného stalo? Věřte mi, že pokud ne, tak to ani nechtějte zažít. Když máte nový mobil, štve vás to ještě více.