Bolesti břicha jsou jedním z nejčastějších důvodů, proč lidé vyhledávají lékařskou pomoc. První, co lékař udělá, když se zaměří na pacienta, je odebrání anamnézy. Ta zahrnuje dotazy na historii pacienta, jeho léky a rodinu, alergie. Následně se doptá na aktuální problém. Toho se může týkat strava, vyprazdňování, cestování a infekce, se kterými přišel pacient v poslední době do styku, charakter bolesti, její místo a vyzařování, nástup a průběh v čase, co pacientovi ulevuje nebo naopak přitěžuje. Poté si břicho musí prohlédnout. V takovém případě postupuje od pohledu k poslechu fonendoskopem, kdy hodnotí, zda je nebo není přítomna peristaltika, poklepu a pohmatu.

Při tomto vyšetření postupně získává informace, které mu následně dají dohromady obrázek, co asi pacienta trápí. V dřívějších dobách byla toto jediná možná metoda, jak zjistit, co se děje. Dnes jsou lékaři zvyklí na pomoc zobrazovacích metod a bez nich se nemohou odhodlat stanovit konečnou diagnózu. V případě bolestí břicha pacienta odešlou na ultrazvuk. Ultrazvuk umí velmi dobře zhodnotit například apendicitidu. Apendix bude zvětšený (více jak 6 mm), bude mít hypoechogenní stěnu (ta je totiž prosáklá tekutinou a tekutina se na ultrazvuku projevuje tmavší), více prokrvený a kolem dokola budou patrné zánětlivé změny. Mezi ně řadíme edém tuku a volnou periapendikulární tekutinu.

Navíc bolest bude lokalizovaná typicky nejdříve okolo pupku a následně sjíždí do pravého podbřišku. Vedle UTZ je vhodný v první linii také rentgen břišní krajiny. Dělá se jednou vleže a jednou ve stoje. Ve stoje můžeme hodnotit pneumoperitoneum. Tedy vzduch v břišní dutině, například při perforaci střeva. Vleže pak rozšíření střevních kliček, které ukazují na ileózní stav, tedy střevní neprůchodnost. Pokud by ani jedna metoda nedala jednoznačnou odpověď, je vhodné využít ještě možnosti CT vyšetření.